Pamatujete si z dětství drobnou rostlinku s modrými kvítky, která rostla téměř všude – podél silnic, na loukách, v lese? Mluvilo se o ní, že se nemá trhat, protože začne pršet, a tak jsme jí říkali pršalka.
Výjimečně se vyskytovaly jedinci s bílými květy. Ani ty se nesměli trhat. Stačilo si něco popřát a rostlina prý přání dokázala splnit. Až mnohem později jsem zjistila, že odborně se tato nenápadná rostlina jmenuje veronika obyčejná (Teucrium chamaedrys) .
Vyšlechtěné druhy
Přestože divoce rostoucí rozrazil vnímáme v zahradě jako plevel, existují vyšlechtěné druhy, které vám jistě udělají radost. Patří k nim například veronika rozprostřena, která vytváří husté, nízké, rychle se rozrůstající koberce. Výborně se jí dokonce daří v nádobách, takže se uplatní i jako balkonová rostlina.
Pokud máte rádi modrou barvu, květy rozrazily ji v květinových záhonech důstojně zastoupí. Jsou opravdu nádherně sytě modrou a dlouho kvetou. Rostlina je jimi doslova poseta, stonky téměř není vidět. Byly však vyšlechtěné odrůdy jiných barev, které mají květy světle modré, modro-bílé, růžové (odrůda ‚Mrs. Holt‘) či bílé, jakož i odrůdy se zlatožlutými listy, jaké má například ‚Aztek Gold‘.
Pěstování v zahradě
Veronika rozprostřena je na pěstování nenáročná, dařit se jí bude v každé zahradě.
Vysévat ji můžete na jaře, kdy se půda zahřeje, na vybrané místo. Nejlépe jí vyhovuje sušší, dobře propustná zemina a sluneční, případně mírně zastíněné místo. Neprospívá jí jen mokrá, jílovitá půda. Přestože je zcela mrazuvzdorná, v období bez sněhu a se silnými mrazy ji raději přikryjte chvojím. V průběhu vegetace ji během velmi suchých dnů můžete zavlažit, případně ji přihnojte, není to však nevyhnutelné.
Rostliny nejbohatší kvetou v květnu až červnu. Pak je můžete mírně seříznout, aby se zahustily. Po tomto zásahu obvykle rozkvetou ještě jednou, koncem léta. Kvetení sice není takové bohaté, ale potěší. Jednou za několik let třeba rostliny zmladit. Na podzim nebo na jaře trsy vyjměte z půdy, rozdělte na menší zdravé části a znovu vysaďte.
