Jsou stejně odolné, objevují se hned, jak zmizí poslední sníh, někdy i dříve. Vždyť už jejich název – talovíny zimní – poukazuje na to, že se chladu nebojí.
Poznáte je velmi snadno – mají miskovité zářivě žluté květy skládající se ze šesti lupínků, ty „podpírá“ věnec zelených čárkovitými listenů. Květiny, které mají uprostřed velké množství tyčinek, vyrůstají jednotlivě na stonku dlouhé asi 10 cm. Listy se objevují až po odkvětu květů. Jsou velmi dekorativní, dlanitě pěti- až sedmičlenné. Plodem jsou měchýřky plné semen, jimi se rostlina rozšiřuje do okolí. Po čase talovíny (Eranthis hyemalis) vytvoří zářivé koberce, nejlépe ukryté ve stínu pod listnatými stromy.
Pěstování
Pokud na talovíny natrefíte někde v přírodě nebo v parku, můžete si nasbírat semínka a jimi si je rozmnožit. Květů se však dočkáte až po čtyřech letech. Proto je jednodušší zakoupit si hlízky nebo hotové rostliny. Hlízky třeba vysadit koncem léta nebo začátkem podzimu do hloubky 5 cm a na vzdálenost 5 až 10 cm od sebe. Před výsadbou se doporučuje namočit je přes noc do vody. Starší trsy rostlin se dají rozmnožit dělením hlíz.
Nejlépe se jim daří na polostinných místech s humózní, mírně vápenatou půdou. Měla by být trvale vlhká, protože sucho a ostré sluneční paprsky poškozují listy. Jinak žádnou péči nevyžadují, prospěje jim, pokud je na podzim přikryjete tenkou vrstvou kompostu.
V záhonech je můžete zkombinovat s jarními cibulovinami kvetoucími ve stejném období, uplatní se však i v skalkách a dají se pěstovat i v nádobách.
Upozornění
Jako většina jarních rostlin i talovíny jsou jedovaté. Hlavně hlízy, ale i ostatní části obsahují látky, které způsobují otravu, která se projeví zvracením, průjmem, poruchami tepu a dušností.
