Vezměte vědro jílu, přidejte písek, slámu, půl hrnce hovězí krve … Že jsme se zbláznili? Vůbec ne!Hovězí krev v stavitelství využívali již staří Féničané.
1. Krev
Féničané dali světu několik důležitých objevů – například hláskové písmo, aritmetiku, peníze … a měli zajímavé nápady iv oblasti stavitelství.Národ, o kterém se říkalo, že má paláce vyšší než Římané, byl známý vynikajícími znalostmi z mořeplavectví, zemědělství i stavitelství.
Féničané používali krev nejen ze symbolických důvodů, ale i nanejvýš praktických. Krev prý výborně spojovala jednotlivé složky přísad při výrobě nepálených cihel. Kdoví, zda měli znalosti io molekulách, ale v každém případě prý jejich cihly získali přidáním krve lepší odolnost vůči vodě, větší pevnost a zároveň plasticitu.
2. Azbest
Z hlediska historie světa to není tak dávno, co se azbest pokládal za zázračný materiál vhodný na izolaci, protože odolá teplu i požáru. Tento přírodní materiál se celá desetiletí využíval nejen v průmyslu. V Československu se vytěžilo několik set tun chryzolitu!
Jak se ukázalo, azbest je však pro člověka velmi nebezpečný – už jen nadechnutím. Má totiž karcinogenní účinky, a tak je jakákoliv manipulace s ním nebezpečná.
Tolik k spořivý domácím stavitelům, kteří chtějí sami shodit azbestovou střechu, aniž by zavolali specializovanou službu. V zásadě nejhorší, co lze udělat, je střechu shodit na dvůr – a azbestový prach tím rozvířit po okolí.
3. Otevřený septik
Také jste se někdy pozastavili nad hradními „trůny“ s dírou, které byly vždy ve výklenku hradu a zjevně vedly na vnější fasádu? Představy hradních pánů o odvedení výkalů totiž v něčem metaforicky připomínaly dnešní praktiky mocných. Prostému lidu prostě … vypustili „věc“ na hlavu. V lepším případě pod nohy. Žumpy totiž ve středověku vypadaly jako otevřená jáma nebo kanál, který nejenže příšerně zapáchal, ale také fungoval jako ráj pro nemoci. Aspoň že dnes už exkrementy vypouštíme diskrétnější …
4. Olověné potrubí
Ještě v polovině 20. století se olovo používalo na spojování potrubí. A po trošce se vyplavovaly hlavně tam, kde měli měkkou nebo mírně kyselou vodu. Olověné potrubí lze identifikovat podle jejich stříbrošedé barvy. Je měkké a lze do něj vrypy nožem nebo klíčem. Na rozdíl od železných trubek, olověné potrubí jsou spolu letovaná.
Chronická otrava olovem může způsobit bolesti hlavy, nevolnost, dlouhotrvající únavu, problémy s pamětí, střevní křeče, depresi, impotenci a poškození ledvin.Olovo je mimořádně nebezpečné pro miminka a malé děti.
Povolený limit je 0,01 mg olova na litr vody.
5. Kosti
Kostní prášek v porcelánu je znakem jeho vysoké kvality, ale dům obložený kostmi by asi nešel kdovíjak na dračku. Umíte si představit architekta, který by klientovi navrhl obložení obývacího pokoje ze stehenních kostí nebo lebek? A přece kostnic najdeme několik iv (jinak civilizované) Evropě.Nejznámější je pravděpodobně v Sedlci u Kutné Hory, která je součástí cisterciáckého opatství. V kostele všech svatých se kosti nasbírali po zrušení hřbitova kostelíka zničeného požárem. V roce 1318 totiž na tamním hřbitově pohřben kolem 30 000 lidí, na kterých udeřila morová rána a dalších 10 000 o sto let později, kteří padli během husitských válek. Kosti exhumováno po zrušení hřbitova vyskládal v roce 1511 místní poloslepý mnich do pyramid. Ty o tři století později dozdobili tamní opat s architektem Janem Blažeje Santinim ve stylu morbidního stylu tzv. barokní gotiky.
Kostnici – odborně karner – najdeme i v kostele sv. Jakuba v Brně, v Dómu sv.Mikuláše v Trnavě, v Kapli sv. Jakuba v Bratislavě, v pařížských katakombách nebo v kostele sv. Bartoloměje v polské obci Čermná. Oproti tomu je sbírka loveckých trofejí jen slabým odvarem, však?
