Hru na schovávanou s námi hrají nejen děti, ale i pouhým okem neviditelné mikroorganismy. Ve většině případů jsou v malém množství neškodné. Pokud se však rozrostou do značné míry mohou být nebezpečné pro naše zdraví.
Jste si jisti, že přesně víte, co máte na stěnách? Nezabydlela se v nich na skrytých místech bez vašeho vědomí nepozvaná návštěva v podobě řas a jejich dobré známé – plísně? A nyní velmi potichu a nenápadně rozšiřují své teritorium. Tímto hostům byste určitě neměli nechávat volnou ruku. Kromě plísní a řas mohou být příčinou nevhodné vnitřního klimatu v interiéru i další návštěvníci ze světa biologie – bakterie, viry, parazity či alergeny. Pokud bychom nahlédli do světa fyziky, pak je to nevhodná vlhkost vzduchu a jeho teplota. Dále jsou to různé chemikálie, zápachy, rozpouštědla a další škodlivé látky.
Kde se bere plíseň?
Začněme tedy tou biologií. Plísně jsou mikroskopické organismy, které jsou běžnou součástí našeho života. Většinou se vyskytují ve vodě, v půdě iv ovzduší. Běžně nejsou okem viditelné, naši pozornost si získají až po svém přemnožení. To se projevuje povlakem, který připomíná samet nebo vatu. Na postižených místech se vytvářejí slinuté skvrny s tmavým, šedým až černým, případně nazelenalým či hnědavým odstínem. Člověk je na přítomnost plísní v interiéru velmi citlivý. Z hlediska alergií mají význam jejich rozmnožovací výtrusy, spory, které se uvolňují do ovzduší. Přibližně 70 až 80% plísní může být zdrojem toxických látek (mykotoxinů).
Existence plísní jako takových nepředstavuje pro člověka přímé ohrožení zdraví. Za nepříznivé účinky na naše zdraví jsou zodpovědné emise z plísní. Vyvolávají alergické reakce ve formě častých zánětů průdušek, chronického kašle, astmatu, dráždění sliznic, případně kožních alergií. Výsledkem přímého kontaktu s plísněmi jsou onemocnění kůže (ekzémy, plísně, psoriáza). Dlouhodobá přítomnost plísně časem vytváří chronickou přecitlivělost organismu a zhoršuje alergii. K jejich negativům patří i skutečnost, že 10 až 30% dětí je postižených alergickými onemocněními dýchacích cest.
Vlhkost
Pojďme na fyziku. Vlhkost: Optimálně by se měla pohybovat v rozmezí 40 až 60%. Vyšší vlhkost může zapříčinit růst plísní, velmi suchý vzduch zas vysušení sliznice, což způsobuje, že jsme náchylnější na virová onemocnění.
Vlhkost můžeme regulovat správným větráním a vytápěním. Nedejme se zlákat větráním vyklopenými okny. Taková výměna vzduchu je nedostatečná a pomalá. Proto je třeba větrat několikrát denně po dobu několika minut s dokořán otevřenými okny. V nízkoenergetických a pasivních domech je hodnotným pomocníkem řízené větrání.
Teplota
Teplota a vlhkost vzduchu se navzájem výrazně ovlivňují. I když každý z nás se cítí pohodlně v jiných podmínkách, měli bychom dodržovat jisté zásady. V dnešní době technologií není problém nastavit vytápění tak, aby v jednotlivých místnostech byly rozdílné teploty. V koupelně a obytných místnostech by měla být teplota vyšší, do 23 ° C. Spánek však budeme mít kvalitnější při nižších teplotách, přibližně při teplotě 18 až 20 ° C. Neméně důležitý je i rozdíl mezi teplotou na povrchu stěn a teplotou vzduchu. Pokud ze stěn sál chlad, vyvolává to v nás nepříjemný pocit. Teplotní rozdíl by proto neměl být větší než 3 až 4 ° C. Tolik ze světa fyziky.
Co pomůže?
Kvalitu vzduchu v interiéru můžeme ovlivnit i vhodnými stavebními materiály, a tak bychom měli precizní zvážit jejich výběr. Optimální regulovat vlhkost v interiéru a zároveň zabránit růstu plísní a škodlivých mikroorganismů dokáží ekologické materiály bez obsahu škodlivin. Abyste mohli dosáhnout ideální vlhkost vzduchu, měli byste použít stavební materiál, který dokáže rychle absorbovat vodu a následně v případě potřeby odevzdat nadbytečnou vlhkost zpět. Takovým materiálem je vhodná vnitřní omítka, např. vápenná.
Vápenná omítka
Vápenná omítka reguluje obsah vlhkosti v interiéru. Díky mikroporézní struktuře tvoří velké množství pórů obrovskou plochu se schopností regulovat klima. V porovnání s běžnými vnitřními omítkami dokáže absorbovat více vlhkosti za kratší čas a pomalu a rovnoměrně ji v případě potřeby předávat zpět do vnitřního vzduchu. Přispívá tak k podstatnému omezení extrémních výkyvů vlhkosti, což vede k větší tepelné pohodě v interiéru. Díky vysoké hodnotě pH = 12 až 13 jsou zaručeny její protiplísňové a antibakteriální vlastnosti. Antistatický povrch omítky navíc neumožňuje ukládání jemných částeček prachu, což zabezpečuje zdravé a příjemné prostředí v interiéru po celý rok.
Z čeho se to skládá
Základem úspěchu při vývoji této omítky byla vhodná kombinace materiálů, které po vyzrání omítky vytvářejí houbovou strukturu podobnou té, kterou známe z přírody. Kýžený výsledek přinesla kombinace vápencového kameniva, lehkého perlitového plniva a ideálního pojiva na bázi vápna, doplněného malým množstvím bílého portlandského cementu.
