Cíli šlechtitelů růží vždy bylo dosažení remontantnosti, tedy vícenásobného kvetení, zajímavé vůně a dobrého zdravotního stavu. Růže, které postupně vznikaly, se rozdělují do čtyř skupin na sadové, označované také jako parkové, remontantné, popínavé a záhonové.
Rozdělení růží
1. Sadové (parkové) růže – patří k nim druhy Rosa canina, Rosa centifolia, Rosa Hugon, Rosa foetida a pěstované zahradní hybridy – Rosa rugosa, Rosa harisonii.
3. Popínavé růže vznikly buď vícenásobným křížením botanických a velkokvětých růží nebo Púčiková mutací – v obchodech je najdete pod označením „climbing“.
4. Záhonové růže jsou nejpočetnější a zahradnický nejvýznamnější. Jsou to mnohonásobné kříženci. Patří k nim velkokvěté čajohybridy, které mají na stopce jeden poupě, ze kterého se vyvine velký květ. Používají se nejen na záhonové pěstování, ale i na řezání. Do skupiny záhonových růží řadíme i vícekvěté, které se vyznačují bohatostí květů a dlouhým kvetením a jsou nejdůležitější skupina.
Vícekvěté růže
Patří do skupiny záhonových růží a vyznačují se bohatostí květů a dlouhým obdobím kvetení. Dělí se na několik podskupin. Floribundky a floribundky grandiflora, které vznikly křížením s čajohybridmi.
Velikostí květu se přibližují čajohybridom, ale kvetou bohatší. Garnetky mají velmi trvanlivé květiny a často se pěstují na řezání.
Velké oblibě se těší i minirůže a pokryvné růže, které vytvářejí polehnutí, bohatě kvetoucí porosty. Vhodné jsou na svahy nebo na vyplnění prostoru mezi skupinami krov, případně se využívají jako okrajové solitéry.
