Z ulice si dům téměř nevšimnete – nízká bílá stavba skoro nepřevyšuje elegantní plot. Nicméně když vejdete dovnitř …
Přestože zvenku nic nenasvědčuje tomu, že majitelé se vymykají šedé konzervativnosti, uvnitř čeká na návštěvníky překvapení: domácnost této rodiny se rozhodne nedrží při zemi.
Na tomto rodinném domě nás nejprve zaujal plot: střídání černo-bílého kontrastu se totiž nevidí často. Poctivě omítnuté zídky se střídají s černými kovovými sítěmi, a tak vzniká zajímavá hra soukromí a zároveň nenápadného nazírání do upravené a milé zahrady. Kolemjdoucí tak jakoby procházeli kolem okna s pěknou záclonou: Mají přibližnou představu, jak to za plotem vypadá, ale neodhalují všechno.
Vnější fasáda a i samotná hmota domu je nenápadná. Citlivé oko neurazí, ale ani kdovíjak nezaujme. A to je často ideální přístup stavitele – nač okatě ukazovat svůj hrad? Největší pochoutky pro oči se tedy nacházejí uvnitř domu a jsou určeny pouze vybraným hostům a domácím.
Při výběru barev se majitelé ukázaly jako poměrně odvážné osobnosti, které přesně vědí, co chtějí a zejména, dokud jsou. Například jasně červené kovové barové židle při snídaňovém pultu v kuchyni by si nevybrala šedá myška. Ani zajímavou zelenomodrou barvu na stěny nebo skříně … A už vůbec ne antracitový koberec a černé police do obývacího pokoje. Právě tyto tři barvy – červená, zelenomodrá a černá – se prolínají celou domácností. Někdy výrazně, jindy v nenápadných detailech. V každém případě se i díky tomu dům vymyká nudné konzervativnosti, která staví na „osvědčených“ řešeních jako hnědá barva do obývacího pokoje, bílá do kuchyně a béžová do koupelny.Tu podle všeho nuda nemá své místo.
