Snad každý touží mít na zemi jedno místo, kde se bude cítit v bezpečí, v klidu a kde vždy najde duševní mír. Ideální se na tomto místě nachází postel. Vlastní.
Ložnice není jen noclehárna. Je to místo, kde jsme zranitelní, dámy bez make-upu, pánové bez kalhot … Právě v této místnosti odhazujeme zbroj a maskování a vypustíme džina z lahve – ať je to únava nebo úleva. Ložnice je svatyní našeho já.
Abychom se v ní cítili pohodlně, měla by působit útulně. Nejsnazší cestou k tomu je mít dostatek polštářů a iluzi měkkosti. Tu lze dosáhnout malými vizuálními chyták: například měkkým kobercem u postele, jemnou záclonou, jejíž záhyby připomínají šlehačkové závěje, hebkou přikrývkou na posteli. Přikrývky nejen chrání peřiny před prachem, ale umožňují nám, abychom se svalili na postel bez výčitek i během dne, kdy potřebujeme krátkou siestu.
Polštáře proti strohosti, přitom nemají jen praktickou roli – na posteli lze mít celý regiment takových měkkých služebníků iv případě, že ve skutečnosti si na noc pod hlavu dáváme jen jeden. Polštáře jsou totiž i dekorací pro oči. Zajišťují, že ložnice nepůsobí stroze jako vojenská kasárna.
Svatyně lásky je jako ložnice určena pro dva, dobrým nápadem je mít v ní nenápadné náznaky, že jde tak trochu i o svatyni lásky: svíčky pro romantické chvíle, možnost zapnout tlumené osvětlení (noční lampičky po stranách postele, nejen centrální osvětlení na stropě). Romantické dekorace by přitom neměly být příliš dráždivé (leopardí vzor), ani nadměrně ženské či dokonce infantilní (plyšáci, růžové doplňky, srdíčka, okřídlení chlapci …).
Vynikající zárukou, že se v ložnici budeme cítit uvolněně, je mít po ruce měkký župan a pohodlné pantofle. První dotek nohy s podlahou při ranním vstávání by také neměl být chladivý, proto u postele potěší kobereček. Zcela ideální je však velký koberec pod celou postelí, protože ten působí příjemně.
