Problémem v této kuchyni bylo … kde začít? Kuchyňská linka měla dávno za sebou nejen ty nejlepší časy, ale i ty mírně zašlé. V kuchyni bylo málo světla, takže se v ní hůře udržoval pořádek a posledním hřebíkem na truhle byla mozaiková stěna směrem do jídelní části, která začala opadávat. (Majitelka naznačuje, že mozaika pravděpodobně ronila čtverečkované slzy z pohledu na smutný stav kuchyně.) Prostor měl zpufale málo světla a působil spíše jako „černá kuchyně“, kterou znají naše babičky.
Manželé se proto rozhodli pro radikální změnu – nejen ve výběru barvy nové kuchyňské linky, ale i v celkovém řešení. Příčka, která dělila vstup a chodbu od kuchyně, šla pryč a na jejím místě nyní stojí kuchyňský ostrov, který docela dobře splňuje daný účel. Vizálne dělí vstup od kuchyně a jídelny aniž by bytu ubíral světlo az kuchyně dělal tmavý doupě. Původní dřevěná kuchyňská linka, která stála oproti cihlové zdi, působila ještě tmavší, proto nová volba padla na bílou. Aby nepůsobila velmi kontrastně, jakýmsi pojítkem mezi cihlovou zdí a bílými skříňkami je zmíněný kuchyňský ostrov.
– Jeho pracovní deska je bílá, ale spodní část má barvu světlého dřeva.Jemným odrazem kamene jsou i vrchní dvířka kuchyňské linky ze stejného dřeva. Kuchyň tak nepůsobí jako bílé zjevení uprostřed bytu.
Protože majitelé se v kuchyni nijak nebabrali s používáním desek na krájení, bylo jasné, že pracovní deska musí být z odolného materiálu.Po delším hledání se rozhodli pro velmi odolný křemen. Ten představoval větší finanční investici, ale na druhé straně, nemusí se bát, že po pár letech budou muset zničenou desku vyměňovat.
Mozaiková stěna (vlastnoruční práce domácího pána) se s bytem také rozloučila. Namísto ní zůstala hladká bílá stěna, která je natřená omyvatelnou barvou, protože je přímo v zátěžové zóně, kterou se nosí jídlo na stůl.
