V domě, do kterého vás zveme, je třeba vidět hlavně pod nohy. Jeho podlahy totiž stojí za to. Až na střeše se to změní.
Střechu totiž tvoří krásná zelená zahrada. A byť střešní terasa má nádherné chodníky z mramorových kamenů zalitých do betonu, od kterých se přece jen těžko odtrhnout zrak, pohled výše stojí za to. Návštěvníci totiž mohou mít dokonalý přehled o celém hlavním městě Mexika.
Pozoruhodný dům stojí v centru města, ve čtvrti, ve které je velmi málo zeleně. Zato dost asfaltu a betonu. Jako protiváhu (a přírodní zvlhčovač) ke kameni si majitelé přáli zelenou střechu. Navíc takovou, na níž budou růst místní druhy rostlin.
Princip „domácí mají přednost“ vládne i ve výběru materiálů, konkrétně podlah. Na frekventovaném přízemí, kde se nachází společenská část, se na podlaze nacházejí dleždice z růžového mramoru. Na chodbách a prvním patře architekti Christoph Zeller a Ingrid Moye použili dřevěné parkety namořené na tmavě. Stěny mají lesklou úpravu, tzv. benátský štuk.
Na tomto patře se nachází podstatná obytná část: kuchyň, jídelna, dvě menší ložnice, dvě koupelny a dvě atria.
Na nejvyšším patře se nachází hlavní ložnice a velká koupelna se samostatným šatníkem. Hlavní část patra zabírá rozlehlá terasa. Podobně jako ostatní podlaží, i toto má specifickou podlahu. Jde o mramorové oblázky, kdysi typické pro mexické pobřeží, zalité do betonu a vybroušené do hladka. Podlaha se rozlévá v koupelně, ložnici a stejná se plynule vine iv podobě chodníků na terase.
