První kniha o architektuře De architectura, byla napsána v prvním století římským architektem Vitriviusom. Vitrivius věřil, že všechny budovy mají spojovat krásu, funkčnost a trvanlivost, cíl, který nás inspiruje i dva tisíce let později.
Není důvod k tomu, aby stavba postavená ze dřeva měla existovat i několik stovek let, podstatně déle na to, jak je ve skutečnosti nutná. Tak, jak je to možné i u jiných typů staveb, při správném způsobu výstavby a péče o ni.
Většina staveb ze dřeva v Evropě zůstala zachována až od počátku 12. století, kdy domy začaly stavět na kamenných základech. Do té doby byly domy budovány přímo na zemi, což způsobovalo jejich postupné znehodnocování.
V Evropě bylo dřevo dlouho dominantním materiálem používaným při výstavbě a jeho využití sahá až ke samotným počátkům civilizace.
Nejznámějším příkladem takových staveb v Evropě jsou dřevěné kostelíky v Norsku, které byly vybudovány v 12. a 13. století a přežili dodnes.
Nejstarší zachované stavby jsou ze začátku 17. století a mnoho z nich se zachovalo dodnes převážně v částech Ameriky, které byly prvotně osidlováno přistěhovalci z Evropy. První Pilgrima, mezi nimiž byli Angličané, Španělé, Francouzi, Skotové a Irové, osídlili již v roce 1620 pobřežní část státu Massachusetts a ostatní části nazývané Novým Anglií. Mezi novými přistěhovalci přišel později i stavitel nejstaršího zachovaného domu postaveného z dřeva v roce 1637.
Rovněž mnoho domů postavených v USA v první polovině 18. století francouzskými přistěhovalci, stojí dodnes. Odolaly i náročné klimatu jako je v jižních státech Ameriky, která se vyznačuje horkým a vlhkým podnebím. Stavby postavené v první polovině 18. století jsou toho důkazem a jsou dodnes obydlené tak i stavby postavené začátkem 19. a 20. století.
Od domů budovaných v současné době neočekáváme až takovou výjimečnou trvanlivost, i přesto, že stavby postavené ze dřeva ji umí nabídnout i dnes.
Důvodem je to, že stavba vzhledem ke změně územního plánu, narůstající hodnoty stavebních pozemků nebo developerských plánů, často musí ustoupit nové výstavbě, což je běžné v mnoha zemích světa, nejen v Severní Americe.
Při výstavbě často převládá názor, že trvanlivost stavby je závislá na použitém stavebního materiálu. Životnost stavby však není ovlivněna jen použitým materiálem, ale hlavně tím, jak dlouho je používána a udržována.
I z tohoto důvodu proběhl před několika lety průzkum životnosti staveb ve městě Minneapolis ve státě Minnesota v Severní Americe. Tato lokalita byla vybrána pro velkou rozmanitost budov a použitých materiálů na jejich výstavbu, ale i proto, že v té době docházelo k velkým změnám v územním plánu města.
Průzkum byl proveden na základě vydaných povolení na bourání a zaměřil se také na věk a typ budov. I přesto, že na dřevostavby často díváme jako na méně trvanlivou alternativu výstavby, výsledky průzkumu ukázaly, že většina budov postavených ze dřeva, byla starší než 75 let, zatímco více než polovina staveb postavených z betonu nebo cihel, byla ve věkové kategorii od 26 do 50 let.
Jako hlavní důvody pro bourání byly uvedeny – nová developerská výstavba (34%), budova nevhodná na původní účel (22%) a zanedbaná údržba (24%).
Největší podíl zbořených staveb byl stále vhodný k bydlení, avšak budovy museli ustoupit změnám v územním plánu dané lokality.
Více než 10 milionů amerických staveb (začátkem 21. století) bylo postaveno před rokem 1920, a proto i většina vodovodních a elektrických rozvodů používaných v té době už nebyla vyhovující.
Stavby, při kterých byla zanedbaná údržba, například z důvodu, že nebyly dlouho obydlené, museli rovněž být nahrazeny novými, protože jejich obnova by byla neekonomická.
Dřevostavby jsou někdy považovány za méně trvanlivé, než ty, které jsou postaveny z jiných materiálů. I tento průzkum ukázal, že životnost stavby ne vždy záleží na použitém materiálu, ale často na jiných faktorech. Důkazem je množství dřevostaveb, které byly postaveny v historii a setrvali dodnes.
