Pokud se voda dostane do konstrukcí domu, zhorší jeho tepelněizolační vlastnosti, zdegradoval stavební materiál a časem znehodnotí hygienu vnitřního prostředí.
Nepříjemnému scénáři zabrání odborně navržena a kvalitně zrealizovaná hydroizolace. Vzhledem k velikosti stavby je to poměrně tenká ale souvislá vrstva, která se lepí nebo natírá na základovou desku, včetně patky základů. Zároveň musí být vyvedena minimálně 30 cm nad terén z vnější strany zdí ve svislém směru a správně napojena na hydroizolaci soklu. Vodorovná a svislá vrstva musí být spojeny bez mezer. Kritická místa při realizaci bývají zejména zmiňované napojování ale i prostupy inženýrských sítí a potrubí. Spolu s vodou je dobré řešit i problematiku radonu, neboť některé produkty hydroizolací jsou testovány na jeho přestup a slouží zároveň jako protiradonová izolace. Správným výběrem tak zneškodníte dvou stavebních nepřátel jednou ranou.
Na míru
Druh hydroizolace, který projektant zvolí, souvisí často s jeho osobní zkušeností a upřednostněním. Důležitější než typ hydroizolace je, aby vybral produkt přesně napasování na vaši konkrétní stavbu. K rozhodnutí bude potřebovat hydrogeologický a radonový průzkum. Životnost zvoleného produktu má odpovídat životnosti stavby. Vyplatí se také upřednostnit známého výrobce s platnými certifikáty na výrobky.
Gravitační či tlaková?
Hydrogeologický průzkum odhalí, jaký typ vody se nachází na pozemku. Když běžně naprší, voda vsákne do půdy, rozptýlí se v ní a nevyvolává na základy nebo sklep tlak. Říká se jí gravitační voda a nepovažuje se za nebezpečnou. Na ochranu stavby v tomto případě postačí standardní produkty, které jsou i finančně nejvýhodnější.
Po kvalitnějších a dražších budete muset sáhnout v případě vysoké hladiny spodní vody nebo i ve svahu, kde po dešti nebo po zimě voda stéká pod povrchem.
Spodní i podpovrchová voda vyvíjejí na spodní stavbu tlak, říká se jim tlaková voda. Jelikož spodní voda působí na stavbu stále nebo delší dobu, zjišťuje se i její složení. Příměs různých anorganických nebo organických látek totiž může degradovat hydroizolaci, proto třeba zvolit produkt odolný vůči agresivním chemickým látkám. Dobrá pomůcka ve svahu, kromě vhodné hydroizolace, je soustava drenáží nad stavbou, která vodu od domu odvede.
Nedejte se ozářit
Radon patří z chemického hlediska do skupiny vzácných plynů a zcela přirozeně se vyskytuje v půdním podloží, ze kterého se postupně uvolňuje. Výskyt kolísá vzhledem k geologické poměry konkrétního pozemku. Přes netěsnosti a trhliny ve stavbě nebo při nevhodně zvolené hydroizolaci na základové desce se dostává do interiéru. Je radioaktivní a proto nebezpečný pro lidské zdraví. Při dlouhodobém vdechování se považuje za jeden z možných faktorů vzniku rakoviny plic.
Podle radonové mapy Slovenska si můžete orientačně ověřit, v jakém území se nachází váš pozemek. Při nízkým radonovém riziku se nevyžadují žádná speciální opatření. Dostatečnou ochranu objektu vytváří běžná hydroizolace navržená podle hydrogeologických poměrů. Při středním a vysokém riziku je nutné vybrat takový typ hydroizolace, který radon nepropustí. Kromě toho se při vysokém riziku doporučuje odvětrávat podloží pomocí drenážních trubek, přičemž vzduch z nich má být vyveden nad střechu.
Fungují jako systém
Ať už projektant doporučí jakýkoliv typ hydriozolácie, každý systém má svá specifika. Je třeba dodržet všechna doporučení výrobce, co se týče postupu realizace a použití doplňkových materiálů jako jsou lepidla či penetrační nátěry. Realizace patří do rukou školených pracovníků. V praxi se nejčastěji setkáte s nátěry, stěrkami, bitumenovými pásy nebo PVC fóliemi.
Vyžaduje ochranu
Aby se hydroizolace mechanicky nepoškodila, chrání se další vrstvou. V případě vodorovné hydroizolace, která se aplikuje na suchý a vyrovnaný povrch podkladního betonu, může ochrannou vrstvu nahradit samotná tepelná izolace. Zjistěte si však, zda materiál tepelné izolace může přijít do přímého styku s materiálem hydroizolace. Pokud ne, zvolte další separační vrstvu.
Jako ochrana hydroizolace základů ve svislém směru se používá pevná geotextilie nebo profilované pásy, například nopové fólie, které navíc dokáží odvádět gravitační nebo zkondenzovanou vodu mezi nopy do drenáže. V případě sklepů či stavby do svahu, kde je předpoklad většího tlaku drenáže a zeminy, se hydroizolace chrání přizdívkou z režných cihel kladených na hranu.
Typy hydroizolace
- stěrky
- Obvykle jde o hmoty na asfaltově – bitumenové základě. Aplikují se v tloušťce několika milimetrů na povrch opatřen bitumenovým penetračním nátěrem. Tloušťku určí odborník podle typu vody, kterému mají odolávat. Stěrka se doporučuje nanášet ve dvou vrstvách. První pomocí zoubkovaného hladítka, čímž se zajistí přesná předepsaná tloušťka. Po zaschnutí se hladkým hladítkem nanese vrstva, která uzavře rýhy. Výhoda stěrek je relativní pružnost vzniklého souvislého pláště, který se dokáže přizpůsobit i menšímu sedání stavby, aniž by se roztrhl.
- Asfaltové pásy, PVC fólie
Vodě nepropustný souvislý plášť se z nich vytváří pomocí svařování teplem nebo lepením speciálními směsmi. Svařování i lepení musí být provedeno velmi pečlivě, i krátké neslepené místo totiž představuje riziko.
- nátěry
Moderní nátěrové látky jsou schopné vsáknout až několik centimetrů do nejmenších pórů betonu, kde vykrystalizují na vodu odpuzující formaci. Samotný beton se vlastně stane utěsněnými dvířky a další hydroizolace není nutná.
