Často zůstává v pozadí, ale podmínku pasivního domu udržet teplo uvnitř by měla svým tvarem a konstrukcí splňovat i střecha.
Pasivní dům lze postavit s jakoukoli střechou. Na rozdíl od standardních domů se však na ni kladou mnohem vyšší požadavky z hlediska energetické náročnosti. Proto je lepší upřednostnit takové konstrukce, které mají jednodušší detaily napojení, izolování a menší objem.
Důležitý je sklon
Tato kritéria splňují střechy s malým sklonem – od 0,5 do 20 stupňů, tedy ploché, pultové, případně i sedlové. Nejmenší ochlazovanou plochu má plochá střecha, která je i z konstrukčního hlediska jednodušší a levnější. Často však nesplňuje představy stavebníků, kteří upřednostňují klasické šikmé střechy. Z těch má smysl pultová. Vytváří nakloněnou rovinu, a tím dobrou možnost k umístění solárních kolektorů, pokud je dům vhodně orientovaný na světové strany.
Na plocho
Na kvalitní zateplení je ideální plochá střecha. Její přednosti jsou i jednodušší konstrukce a při použití tepelné izolace shora eliminace tepelných mostů. No a nakonec, i když se to na první pohled nezdá, plochá střecha se lépe chová v kalamitních sněhových podmínkách. Je totiž zatěžována rovnoměrně a většinu sněhu odvane vítr, protože nemá závětrnou stranu, kde by se vytvářely závěje. Nejčastěji se používá konstrukce jednoplášťové ploché střechy, což znamená, že interiér od exteriéru odděluje jen jeden plášť.
Nosnou konstrukci tvoří většinou železobetonová stropní deska, ale strop může být i keramický či dokonce dřevěný. Následuje spádová a vyrovnávací vrstva, parozábrana a samozřejmě tepelná izolace ve formě rohoží, desek či litých pórovitých směsí. Její tloušťka dosáhla 40 až 60 cm.
Skladbu uzavírá hydroizolace chránící střechu před vodou a vlhkostí. Nevyhnutelně musí být souvislý bez spár. Jiná varianta je střecha s obráceným pořadím vrstev, takzvaná obrácená střecha. Při ní je hydroizolace umístěna pod tepelnou izolací. Z pohledu tepelněizolačních a hydroizolačních vlastností je účinnější dvouplášťová střecha, která pasivnímu domu vyhovuje více. Od její budování však často odrazuje vyšší realizační a finanční náročnost.
Tvoří ji v podstatě dva střešní pláště oddělené provětrání vzduchovou mezerou. Její skladbu vytváří nosná konstrukce spodního pláště, parozábrana, tepelná izolace, provětraná vzduchová mezera, nosná konstrukce vrchního pláště, expanzní vrstva a povlaková krytina.
Zeleně
Stavitelem pasivních domů jsou blízké i vegetační střechy. Vegetační vrstva působí jako dobrý izolant, tvoří účinnou ochranu vrstev střešního pláště a je schopna akumulovat teplo. Důležitá vlastnost zelené střechy je, že substrát spolu s rostlinami zmírňuje účinky slunečního záření na konstrukci střechy, tedy prodlužuje její životnost a brání přehřívání prostor pod střechou. Na druhé straně budování takovéto střechy vyžaduje vyšší náklady a přizpůsobená jim musí být i celá střešní konstrukce.
Méně náročné jsou extenzivně zelené střechy, které nejsou určeny pro aktivní pěstování rostlin a vegetace na nich roste sama. Klade proto menší nároky na únosnost střechy, má nízkou vrstvu substrátu – maximálně 150 mm a nemá zavlažovací systém. Nutné je vysazovat ji méně náročnými rostlinami, většinou jsou zatravněné. Naopak, střechy s intenzivní zelení mají travnaté plochy, keře, ale i stromy, což ovlivňuje i výšku substrátu.
Ta se pohybuje od 200 do 800 mm, může však dosahovat i dva metry. Intenzivní zelená střecha vyžaduje závlahový systém a pravidelnou péči. Stejně jako klasická plochá střecha, i zelená musí mít nosnou konstrukci, parozábranu, tepelnou izolaci s vyšší pevností v tlaku a hydroizolaci iv několika vrstvách. Nejsvrchnější vrstva musí odolávat prorůstání kořenů, působení mikroorganismů a hnilobným procesům.
Navíc má zelená střecha drenážní, filtrační a hydroakumulační vrstvu a vrstvu substrátu. Drenážní vrstva se vytváří ze štěrku, z pemzy či expandované břidlice. Filtrační tvoří geotextilie s nízkou nasákavostí, která brání pronikání jemných částí substrátu do drenážní vrstvy.
Hydroakumulační vrstva z nasákavých materiálů zabezpečuje dostatek vody rostlinám a odvádí přebytečnou vodu ke střešním vtokem. Finální vrstva je odlehčený substrát obohacený o složky, které částečně zadržují vodu. Taková střecha bývá navržena jako pochozí.
Šikmina
Nadále však převládá tradice šikmé sedlové střeše. No už nejde o osvědčenou jednoduchou konstrukci s provětrání půdou, ale o komplikovanou, v níž často není technicky možné dotěsnit jednotlivé detaily střechy, a tak dochází ke vzniku tepelných mostů. S tím souvisí i vyšší pracnost a investice. Konstrukce šikmé střechy pasivního domu se v podstatě neliší od konstrukce střechy standardního domu. Jinak se však přistupuje k systému tepelné izolace.
Běžné zateplení pod krokvemi nebo mezi nimi jen částečně odstraňuje tepelný most krokví. Pro pasivní domy je nejlepší řešení zateplení nad krokvemi, protože vytvoří celoplošné zateplení. Navíc krov lze ponechat pohledový jako estetický doplněk interiéru. Izolace mohou být na bázi minerální vlny i polystyrenu či polyuretanu. Samozřejmě, ve vyšších dimenzích jako u běžných stavbách: narůstá až do tlouštěk od 40 cm, co se laikovi může zdát až předimenzované.
Zateplené střechy musí počítat i s možným vznikem kondenzované vody, proto se provádí jejich konstrukce jako provětrávaná s větrací mezerou pod střešní krytinou. Z důvodů možných kondenzátů musí být ve skladbě střešního pláště z vnitřní strany parotěsná fólie, nejlépe reflexní, která nepropouští páry a teplo unikající z interiéru odráží zpět. Z vnější strany tepelné izolace musí být hydroizolační fólie, která ji chrání před zatečením vody a zároveň umožňuje vodním parám odcházet ven, tedy musí být difúzní. Všechny vrstvy spolupůsobí a jakákoliv malá chyba v jedné z nich bude mít vliv i na další.
Při šikminy s nízkým sklonem může být zateplení tradičními materiály, polystyrenem a minerální vlnou velmi pracné. Lepší a pohodlnější je použít foukanou izolaci, která dokáže vyplnit celý prostor a každý detail. Nejsvrchnější vrstva střešního pláště – krytina, má být taková, která bezpečně odvede srážkovou vodu a je spolehlivá i proti dešti a sněhu hnaným větrem. Při jejím výběru hraje důležitou roli sklon střechy.
Při pultové je vhodný nízký sklon a tomu odpovídají spíše lehké střešní krytiny nebo speciální tašky na nízký sklon. Časté doplňky šikmých střech jsou střešní okna, do pasivních domů se však nedoporučují pro náročnější izolaci. Pokud budou instalovány, tak jen energeticky úsporné s trojitým zasklením, což ještě zvyšuje kalkulaci střechy.
