Psychohygiena jinak: Duši můžete ulevit úklidem

V čistém a přehledně uspořádaném prostoru se podle odbornice žije lépe.

Myšlenka o tom, že uklizené prostory mohou vnést pozitivní energii do různých oblastí života, není nová. Je základem orientálního učení feng-šuej.

Podle této starobylé teorie může umístění jednotlivých předmětů v obytných nebo pracovních místnostech ovlivnit to, jak se cítíme, co má pak vliv na naše zdraví, materiální prosperitu a kvalitu mezilidských vztahů .

Pravidla feng-šuej jsou však natolik komplikované, že jejich běžný smrtelník nemá šanci praktikovat bez vyškoleného odborného poradce.

Existuje však i mnohem jednodušší a modernější verze „úklidové psychohygieny“. Její autorkou je Japonka Marie Kondo, která ji podrobně popsala ve svých knihách Kouzelné úklid a Uklizené!

Podobně jako mistři feng-šuej, i ona klade důraz na čistotu a přehlednou uspořádanost věcí, které nám slouží k oblečení, vaření, vzdělávání nebo na různé relaxační činnosti.

Čím více se kupí v místech, kde bydlíme nebo pracujeme, tím více nás brzdí. Většinou, aniž bychom si to uvědomovali.

Třídění s láskou

Prostý fakt, že v čistém a přehledně uspořádaném prostoru se lépe žije má jasnou logiku.

Když nemusíme ztrácet čas hledáním různých předmětů v chaoticky přeplněných skříních a zásuvkách, ušetříme množství času, který pak můžeme smysluplně využít pozitivnějším způsobem.

Většina lidí to chápe, a proto se věnuje víceméně pravidelně, obvykle před svátky nebo na přelomu let vyhazování zbytečností. Mnozí se řídí pravidlem, že pokud jistou věc během celého roku nepoužijí, tak je už nejvyšší čas rozloučit se s ní.

Například šaty, které jste si kdysi koupili na maturitní večírek už dávno vyšly z módy a možná se do nich po letech ani nevpracete, ale mohou vám připomínat období mládí a prvních lásek, a proto by vás velmi bolelo, kdyby jste je vyhodili.

Na řešení tohoto dilematu vymyslela Marie Kondo geniálně pravidlo: při třídění věcí neposlouchejte rozum, ale srdce.

Nechávejte si věci, které ve vás vzbuzují pocity lásky a zbavte se těch, které vás nechávají absolutně chladnými. Při třídění věnujte každému předmětu zvláštní pozornost.

Podržte ho v ruce a všímejte si, zda ve vás vyvolává pozitivní, neutrální nebo negativní reakce.

To, co na vás působí záporně, ať už proto, že se vám to nelíbí, je to spojeno se špatnými vzpomínkami nebo opotřebované a zkažené, by mělo být z vašeho života odstraněny.

Konečným výsledkem třídění by měl být prostor naplněn pouze předměty, které na vás působí povzbudivě.

Důvody ,, křečkování „

Po vyhození všeho, co nás zbytečně zatěžuje se najednou obytný nebo pracovní prostor neuvěřitelně vyprázdní a provzdušní.

Někteří lidé jsou schopni po tom, co se rozhodnou ponechat si jen věci, které je naplňují radostí, povyhadzovať i několik pytlů balastu.

Ne náhodou vznikla taková forma úklidu v Japonsku, v zemi, kde se většina lidí musí spokojit s miniaturním životním prostorem a počítat s každým čtvercovým centimetrem na smysluplné využití.

Zanesené místnosti působí na většinu z nás stísněným dojmem, jen málokdo se v nich cítí příjemně. I když iv této oblasti se najdou výjimky.

Jsou jimi „křečci“, kteří se cítí příjemně, pouze pokud je toho kolem nich mnoho. Někteří si kromě věcí běžné spotřeby odkládají i různé sbírky všeho možného.

Pohlednic, magnetek, drobných ozdobných předmětů … Obvykle to má skrytou psychologickou příčinu. Lidé si často kompenzují hromaděním materiálních věcí nějaký pocit nedostatku.

Možná se za ním skrývá strach z chudoby nebo nedostatek lásky. Když se obklopí velkým množstvím předmětů, cítí se bezpečněji.

Pokud je to i váš případ, možná je na čase nalít si čistého vína a pokusit se najít odpověď na to, co se skrývá za vaší potřebou „škrečkovania“. S rozluštění této záhady většinou zvýšená potřeba skladování přirozeně zmizí.

Knihy jsou jen informace

Rozloučit se s obnošeným šatstvem, rezavým nádobím nebo starými VHS kazetami, které již není na čem pouštět, je poměrně snadné. Naopak, k věcem, se kterými se většina lidí loučí jen velmi těžko, patří knihy.

I když jsou to staré dívčí romány, které jste naposledy otevřel v pubertě, kuchařky plné receptů, které jste nikdy nevyzkoušeli nebo staré učebnice angličtiny.

Celé roky na ně sedá prach bez jakéhokoliv praktického, estetického nebo jiného užitku. Jenže, vyhodit je – to byste vnímali jako svatokrádež.

Většina lidí má v sobě totiž zakořeněnou přirozenou úctu ke knihám jako k symbolu lidské moudrosti i přesto, že mnohé z nich si tento status nezaslouží.

Marie Kondo proto radí dívat se na knihy jako na jistý druh informace. Ten ve vás může, podobně jako materiální předmět, vyvolávat také jistý druh pocitu – buď pozitivního nebo negativního.

Vyhodit knihu, o které víte, že si ji v životě neotevřete by vám nemělo být líto. I když do ní autor nepochybně vložil kus své invence. Tak je to však se všemi věcmi.

Každou z nich někdo vytvořil, investoval do ní čas a práci. Když si však splní své poslání a doslouží nám, neměli bychom na ní dál lpět.

Marie Kondo tvrdí, že to nemá nic společného s tím, že bychom si věci kolem sebe nevážili. Možná to vypadá pro někoho zvláštní, ale ona se s každou věcí loučí tak, že jí před vyhozením poděkuje za to, že jí dobře sloužila.

To se týká i dárků, které jí podarovali příbuzní a přátelé. Jejich úkolem je vzbudit emoci vděčnosti ve chvíli, kdy jejich dostaneme. Ve chvíli, kdy za ně poděkujeme, je jejich hlavní funkce splněna. Naši dárci by si určitě nepřáli, aby nám zbytečně ubíraly prostor a energii.