Šikmá střecha je časté, ale také rizikové řešení při stavbě rodinných domů. Ačkoliv rychle odvede vodu a zdá se spolehlivá, i na ní jsou místa a detaily, které vedou ke vzniku poruch, pokud je podceníte.
Při využívání podkroví se na šikmé střechy kladou výrazně vyšší kvalitativní požadavky. Jakékoliv proniknutí vody do interiéru ohrožuje bezpečné bydlení pod ní. Nosné prvky střechy jsou umístěny ve střešním plášti tak, že se nedají kontrolovat a hrozí větší riziko jejich poškození následkem opakovaného, i když omezeného zatékání vody či výrazné kondenzace vodních par. Právě hydroizolační vlastnosti, jejichž původci jsou nesprávné návrhy nebo chybně řešené konstrukční detaily, ale i zabudování nevhodných materiálů, případně jejich nekvalita, jsou nejčastější problém šikmých střech. Chybu však může udělat i neodborně připravený řemeslník s nedostatečnými zkušenostmi.
Nedůsledně izolovaná
Zateplení šikmé střechy vyžaduje zkušenou ruku, přesnost a opatrné zacházení s materiály. Existuje několik způsobů, kterými lze zkombinovat izolační materiály s dřevěným krovem šikmé střechy. Nejdokonalejší je zateplení nad krokvemi, při kterém se tepelná izolace ukládá z vnější strany střešní konstrukce. Tím se odbourají všechny tepelné mosty a celý krov je souvisle chráněn před střídáním teplot. Při ukládání izolace mezi krokve je důležité, aby se izolace vyrovnávala s nepravidelným tvarem dřevěných trámů, nerovnostmi jejich uložení a přilnula k ní bez mezer.
Nedokonalosti se projeví únikem tepla. Izolaci lze uložit i pod krokve. Často se využívá kombinace těchto způsobů zateplení. Důležité je, aby v ní nechyběla souvislá vrstva izolace pod krokvemi nebo nad nimi, protože překrývá tepelné mosty. Vždy je třeba dbát na dobré ukotvení izolačního materiálu, aby se ve střešním plášti neposouval a nevytvářel vzduchové mezery. V jejich místě vznikají tepelné mosty. Na ochlazených místech podhledu se srážejí vodní páry, materiál nasákne vodou. Časem vznikají vlhké fleky a plísně.
Nefunkční parozábrana
Největší a nejčastější chyby se dělají u provedení parozábrany. Kvalitní, ale někdy možná dražší materiály se často nahrazují levnými, určenými pro jiný účel. Například stavební fólií určenou k balení. V ní se velmi snadno vytvoří mikrotrhliny, přes které se do tepelné izolace dostává vodní pára. Problémové bývají i spoje a napojení parozábrany na konstrukce prostupující střešním pláštěm, na štítové zdivo nebo na nadezdívku.
V neutěsněných místech proniká teplý vzduch do tepelné izolace, kde se ochladí a kondenzuje. Mokrá tepelná izolace je nefunkční. Namísto korigování rozdílu teplot mezi exteriérem a interiérem působí jako vodič a přenáší vysokou nebo nízkou venkovní teplotu dovnitř. Kondenzát ve střešním plášti negativně působí i na životnost nosné střešní konstrukce, která je ze dřeva. Při napájení parozábrany je nezbytné používat pouze takové materiály, které jsou k tomu určeny výrobcem. Nevhodný typ pásky může časem ztratit lepivost a spoj již nebude parotěsný.
