Jejich nároky se velmi neliší od našich ovocných druhů, proto je můžete pěstovat i ve své zahradě. Sklizně se však dočkáte jen tehdy, když budete znát jejich specifické nároky.
Možná pro vás nejsou žádná novinka, protože je znáte jako blumy. Původní botanický druh, do kterého odrůdy japonských slív, je Prunus salicina. Je to ovocný druh s poměrně brzkou násadou poupat, a právě proto často dochází v letech s pozdními jarními mrazy k poškození květů.
Náročný výběr polohy
Japonské slívy jsou poměrně náročné na výběr vhodné polohy, nárokové je lze přirovnat spíše k meruňkám jako ke švestkám. Vyhovují jim chráněné svažité terény a chráněné zelinářských lokality. Pěstování na rovinách se doporučuje pouze v nejjižnějších polohách. Vyvarovat se třeba mrazovým kotlinám a těžkým půdám.
Doporučený tvar pěstování
Japonské slívy nemají rády tvarování, proto se doporučuje jejich pěstování ve tvaru volnějších otevřených korun, ideálně s dutou korunou. Upřednostňují pozdní jarní řez, nejlépe po odkvětu. Klasický jarní řez je možné aplikovat jen výjimečně, protože jsou citlivější na mráz a mohlo by dojít k jejich poškození.
Potřebují opylovače
Všechny odrůdy japonských Slíva jsou cizosprašných, proto pro zajištění úrody třeba vždy vysadit několik odrůd. Pokud v zahradě na více stromů nemáte dostatek místa, můžete na jeden větvi naroubovat jinou odrůdu. Vhodný je například i myrobalan, který je výborným opylovačem všech odrůd japonských Slíva.
Výhody a nevýhody plodů
Plody jsou určeny hlavně k přímé konzumaci. Vyznačují se zajímavou velikostí a atraktivním zbarvením slupky od zelené, žluté, přes různé odstíny růžové, červené a fialové, až po téměř černou barvu. Předností chutné dužiny je zejména výrazné aroma a vysoká šťavnatost. Malou nevýhodou japonských slív jsou jejich drobné pecky, které jsou u většiny odrůd přilehlou k dužině. Plody jsou velmi pevné, díky čemuž se dají dobře skladovat a transportovat. Nedochází k jejich otlačení a následnému hnití.
